Dnešní úvaha není ani tak úvaha, jako spíše veselý výběr z neuvěřitelných eskapád, které dokáží domácí i jiná zvířata provést v jednom nejmenovaném domě v městečku 10 kilometrů severně od Prahy. Snad se při jejím čtení alespoň trochu pobavíte.

Jak asi většina z vás ví, máme doma psa a kočku. Tedy - lépe řečeno - fenu a kocoura, přesně opačné pohlaví, než je rod zmiňovaných substantiv. Co se týče jejich vzájemného vztahu, ještě jsem do něj nepronikl: jednou je vídím žrát společně z jedné misky, jindy jsou Brendou (jméno feny) kocourovi lámány hnáty a kousány uši. Jednou je vidím spát vedle sebe v pelechu, jindy je kocour pečlivě hlídán svou kolegyní, zda v kuchyni neprovádí sebemenší nepřístojnost. Zkrátka a dobře jednou spolu vycházejí, jindy se rvou, ale pravda bude asi na stejné úrovni, jako v domácnosti Toma a Jerryho... tedy doufám... :o)

Největší cirkus ale nastává, když se do prostých domácích hrátek připletou zvířata cizí. Kupříkladu myši. Že kočky loví myši, to ví asi každý. Náš kocour je ale pěkně nafoukaný a nestačí mu, že myš uloví. Musí nám ji přinést ukázat a před našima očima ji sežrat na verandě. Samozřejmě v téže chvíli se u něj objeví Brenda a začne se s ním o myš rvát. Jasně, že kocour nemá mnoho šancí, ale svůj úlovek si zuřivě brání a výsledkem jsou myší vnitřnosti a krev roztahané po celé ploše verandy a dvě umazaná zvířata. A nemusíte se ani bát myší, jako naše babička, aby vám z toho pohledu bylo blivno...

Lovecké sklony prokazuje kocou i jinde. Kupříkladu vánoční kapr si před ním ve své vaně nikdy nemohl být jistý. Kocour, aniž by dbal nebezpečí studené a poměrně hluboké (na jeho poměry) vody, statečně nebo bláznivě po něm sekal drápem. Kapr si ho buď nevšímal anebo byl povznesen nad věcí, jinak si těžko člověk vysvětluje jeho netečnost, když mu po hřbetě přejížděly sakra ostré drápy naší "číčy".

Dosti legrace se například užije mezi psy. Často se potkáváme s paní, od které jsme si Brendu koupili. Ta paní chová briardy a má skříň plnou pohárů a medailí z výstav. No a mimojiné má doma blázinec, poněvadž standartně tam má čtyři psy a nedávno se jí narodila ještě štěňátka (tedy feně, ne té paní... :o). A dovedete si asi představit, jak malý domek praská ve švech, když se tam objevíme my, pět lidí a pes...

No nic, už budu končit. Veselé příhody se zvířátky mi sice ještě rozhodně nedocházejí (například ta s koštětem nebo jak se od jisté doby u nás nevytírá...), ale nejsem si jist, kolik z vás tyhle výlevy vydrželo poslouchat až do konce. Snad vás příště (což nebude na Silvestra, jelikož jsem pryč, ale až za 14 dní) potěší pondělní úvaha víc.

Autor článku: Tomáš Krajča
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí